Lilianna Night

Jmenuju se Lilianna, ale přátelé mi říkají Lili nebo Lil. Je mi 15 let a jsem z Nebelvíru. Se studiem se tedy biju jako lev. Taky bych mohla být  Noční lvice nebo Noční květina - to je sice velmi výstižné a docela se mi to i líbí, ale má to jedno velké riziko. Když čtete rychle a neopatrně, může z toho ve vaší hlavě zůstat NočníK, a to bych teda nerada. Takže zůstaneme u Lil, jo?

Jak vypadám a jaká jsem

Mám dlouhé, černé, mírně zvlněné vlasy. Čeho si na mě ale všimnete pravděpodobně nejdřív, jsou zelené oči. Často slýchám, že mám hluboký a pronikavý pohled. Někdy se mi i stává, že lidi nevydrží koukat mi do očí. Podle toho celkem často poznám, že mi lžou nebo mi něco zatajují. To je celkem sranda, protože pak někteří lidé věří, že mám nějaké schopnosti číst myšlenky nebo co. A to teda zjistíte, moji milí čtenáři a fanoušci, že to bohužel nemám. V některých lidech se vůbec nevyznám, i když bych moc chtěla. Na některé lidi působím tajemně, ale to nevím, jestli kvůli vzhledu, nebo spíš kvůli tomu, že si svoje myšlenkový pochody nechávám převážně pro sebe. Až do teď, teda. Teď se o to dělím s vámi, mým imaginárním masovým publikem.

Mám úplně normální postavu, nijak nevyčnívám, nejsem ani hubená, ani tlustá, aspoň zatím. Babička říká, že jsem hezká po mámě, ale to mi teda nepřijde. Jsem prostě normální. Všimla jsem si, že většina fakt hezkých holek jsou docela vypatlaný blbky, takže to ani není něco, za čím bych se hnala. Moudrost pro mě znamená daleko víc než krása a doufám, že to tak budou mít i lidi kolem mě. A že jim budu připadat zajímavá, chytrá nebo třeba vtipná. Jestli se jim budu i líbit, tak to je takový bonus navíc. Jako plyšáček k cereáliím. *plácne se do čela* Beru zpět - teď jsem si uvědomila, že ty cereálie si vlastně dost často kupuju jenom kvůli tomu plyšáčkovi, což je vlastně přesně to, co jsem nechtěla vyjádřit. Zapomeňte!

Sakryš, na to jak je tahle kapitola nedůležitá, tak jsem u ní nějak dlouho. Ale to je samozřejmě hlavně kvůli vám...kvůli sobě to nepíšu, že jo. Já se vidím každý den.

No a povaha... hmmm... hodně lidí mi říká, že jsem drzá, přidrzlá nebo přímočará. Já si to nemyslím. Jsem jenom upřímná. Obvykle to nemyslím zle. Možná trošičku rýpavě, ale ne zle. Mary mi jednou dokonce řekla, že jí to na mě vadí. Což mě teda mrzí, protože já si myslím, že kdyby všichni mluvili narovinu, svět by byl hezčí a jednodušší. Takže jsem přesvědčená, že je to naopak moje nejlepší vlastnost a s tou diplomacií se můžou jít všichni bodnout!

Co fakt nemám ráda? Když mi někdo říká, co mám a nemám dělat! A ještě třeba kluci! Ti vědí obecně prd, tak ať si nemyslej, že rozuměj něčemu tak složitýmu, jak jsem já. Prd rozuměj.

Mám ráda lidi, celkem i zvířata, když se zrovna neprobírám jejich hovínky (což, nerada přiznávám, moji nejmilovanější čtenáři, ale to opravdu dělám, protože pomáhám šafářce Leie na její farmičce), myslím, že svět je super a je v něm spousta zajímavých věcí k objevování. Ráda věcem rozumím, takže mě baví číst a vlastně mi nevadí se učit, jen nemusím ten stres kolem toho. Celkem mě baví psát (ale ne takovýhle blbosti!!!). Ráda maluju a tvořím. Učím se na ukulele a trošku i zpívám. A mým novým koníčkem od dob, co studuju v Bradavicíh, je objevování hradu. Tam je tolik zajímavých věcí!

Miluju, když se kolem mě něco děje a nevadí mi se o to postarat. Takže někdy organizuju s kámoškou party pro všechny známé, někdy se postarám o hru nebo o nějakou trolovinku. Nedávno jsme založili undergroundový časopis Potlouk. Prostě pořád něco. Nudit se mě neuvidíte.

Když něco slíbím, je to pro mě závazné. Nikdy nic nevykecám, když se tak domluvíme, a dokážu být pro svoje kamarády spolehlivá vrba. Občas prý mám taky takový jiný pohled na věci. Celkově budím v lidech důvěru. Což se hodí hlavně u profesorů. Mám je ráda a oni mě. Oproti staré škole tady nemám snad jediného profesora, kterého bych nesnášela. Všichni jsou moc fajn.

Jinak by vám asi kámoši řekli, že jsem celkem odvážná a dobrodružná povaha. Jiní by vám řekli, že jsem pošetilá a moc hrrr. Oni toho lidi vůbec hrozně moc nakecaj. A každý něco jiného. Udělejte si obrázek sami, to je nejlepší. Taky se snažím druhé moc nesoudit podle toho, co slyším.

Já v průběhu věků

Rodina

Máma se jmenuje Meggie Night a je to vládkyně bylinek. Ona totiž distribuuje bylinky po celém světě. Díky ní tady seženete všechny ty úžasné přísady, co se v anglickém podivném podnebí neudrží při životě. A taky díky ní to v našem londýnském domku občas vypadá jak v pralese a voní to tam nejrůznějšími vůněmi. Kolikrát já už snědla něco, co jsem neměla! Ale zatím žiju, takže v pohodě. Máma je neskutečně inteligentní a oblíbená. Moc obdivuju, jak dokáže všechny lidi okouzlit. Vás by taky hned měla namotaný, kdybyste ji viděli! Netuším, jak to dělá. Mám pocit, že se o to ani vlastně nesnaží, prostě to tak nějak samo vyjde. Byla v Havraspáru, hodně nadaná studentka a šlo jí přesně to, co mně nejde - lektvary.

Táta se jmenuje Thomas Night. Studoval v Nebelvíru jako já. Je takový srandista a pohodář, většinu času, dokud ho něčím fakt nenaštvu. Miluje mudly a jejich svět, často mi fascinovaně vypráví, jak mudlové žijí a někdy mám i pocit, že by se mudlou rád stal. Pracuje jako vědec a zkoumá mudlovskou kulturu. Píše mraky studií, vydává knihy a články a tráví celé týdny na různých čarokonferencích, kde přednáší. 

Jinak mám ještě z máminy strany babičku Zilindru (Havraspár), u které trávím opravdu hodně času a mám ji moc ráda. Děda Papalopus (Zmijozel) už zemřel. Ten vůbec nebyl tak vlídný jako babča. Dost se hádali s tátou...

A z tátovy strany mám babičku Abigail (Nebelvír) a dědečka Franka (Nebelvír). S těmi se tolik nevídám. Děda Frank pochází z mudlovské rodiny. Žijí od nás daleko, takže se scházíme spíš jen na rodinné slavnosti.