Blog v deníku

V mudlovském světě jsou prý lidi, kteří si deníčky píší veřejně na nějakých stránkách a sítích. Takže si píšou normální trapnej deník a ostatní lidi to čtou. A čte to třeba i spousta lidí! Tak přesně tohle si budu představovat. Žádný obyč deník jedné obyč nebelvírky. Budu si představovat, že mám spoustu čtenářů, kteří mě sledují, obdivují a čtou si ty moje trapný zápisky. Takže, vážení fanoušci, jdeme na to...

V jednom z mnoha nudných dní na farmě, kdy jsem zrovna vláčela sud kravího mléka do skladu, jsem vrazila do Seana. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov ze slušnosti a už vůbec nevím, jak se to stalo, ale domluvili jsme se, že večer pokecáme. Sešli jsme se v Portu a protože jsem na molu zahlédla Stuího, šli jsme se uklidit...

Byli jsme poměrně dobrý tým a čím dál tím víc jsem oceňovala své rozhodnutí vzít s sebou Alice, která byla pokročilejší svými kouzly a navíc druhá ošetřovatelka, když první jsme nechali stát na desce. V jeskynním komplexu jsme naráželi hlavně na nenechavou rostlinku, která uhybala před světlem z našich hůlek. Hned mi bylo jasné, že je to ďáblovo...

Pročítám stránky deníku v dobách, kdy jsem ho nemohla psát. Je čas ho doplnit o pár poznatků a poznámek. Nebo si jen připomenout, co všechno jsme to vlastně kromě války jako takové přežili.

Když jsme s North a Jayem vymýšleli v rámci stáže na ministerstvu, jak zastavit jednu zakletou masku, která nás nutila k neustálemu smíchu, vešla do kanceláře nějaká ženská, tuším, že se představila jako personalistka. Chtěla po Jayovi podpis a když jí ho hned nedal, začala ho před námi sprostě vydírat. Naznačila mu, že přijde o práci! Ještě že...

Potkala jsem Stuího, jak rybaří na molu v Portu. Jeho obvyklé místo. Když ho vidím, rozleje se ve mně zvláštní klid. Taková vděčnost, že je v pořádku. Po tom všem, co prožil. Občas se ale v myšlenkách ještě stále zatoulávám do minulosti…

Narazila jsem na jednu načmáranou stránku vloženou do skicáku místo toho, aby byla napsaná v deníku jako obvykle. Nacházela se mezi zhruba stovkou nákresů Kayla, mě a Kayla a zase Kayla z různých úhlů. Od pokusů, které mu jsou sotva podobné, po dokonale vykreslené podobizny. Na té stránce jsem nalezla ryzí minulost:

© 2021 Lilianna Night. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky