Flashback: Somebody I used to know

V jednom z mnoha nudných dní na farmě, kdy jsem zrovna vláčela sud kravího mléka do skladu, jsem vrazila do Seana. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov ze slušnosti a už vůbec nevím, jak se to stalo, ale domluvili jsme se, že večer pokecáme. Sešli jsme se v Portu a protože jsem na molu zahlédla Stuího, šli jsme se uklidit do ústranní. Se Stuím jsem totiž tehdy moc nemluvila, po našem rozchodu a po takovém nepříjemném střetnutí, co jsme měli.

Zajímalo mě, jak se Sean teď má, co dělá, jestli je pořád stejný, nebo dospěl. A musím říct, že to byl fajn pokec. Sean to má teda pořád nalajnové stejně jako dřív. Bude lékouzelník, je stále s Aishou a povaha se mu taky nijak zvlášť nezměnila za ty roky. Pomohl mi ten večer ale vymyslet, co bych mohla dělat já! Prý bych si měla založit vlastní pub, který bude konkurovat Kotli. Docela mě nadchlo, že bych mohla někde pořádat i po škole párty, různé zábavné akce, sem tam štamgastům zahrát a zazpívat, propojovat lidi a hlavně nalejvat a případně ubytovávat bez nějakých trapných podpisů.

Ještě ten večer jsem se o tom bavila s Kaylem a ten mi to prý navrhoval už dávno. Já si to teda nevybavuju, ale pokud to říkal i on, tak se zdá, že jsem našla tu pravou niku právě pro sebe! Když mě v ní ostatní vidí už dávno...

Se Seanem jsme se bavili i o Regimentu a zjistila jsem, že ani jemu se tahle sekta moc nelíbí. To se ještě víc ukázalo po soudu mudlovského domnělého vraha Odette. I Sean byl svědčit, protože byl tenkrát v Hlídce, která objevila její mrtvolu. Možná si vybavíte, že mi o tom řekl ještě noc před tím, než začala to strašné téma chrlit média. Od té doby Seanovi dost věřím. Protože on věří mně. Nejsme asi kdo ví jací kamarádi a asi jsem mu ani úplně nezapomněla ten rozchod a hlavně to, jak mě zničil. Na druhou stranu, kdyby se to nestalo, nebyla bych tím člověkem, co dneska jsem. Ať už to znamená cokoliv.

U toho soudu jsme spolu komunikovali tak nějak bez větších slov. Jen jsme se na sebe podívali a věděli jsme, že je to v prdeli. A že něco MUSÍME udělat. Když Kayle odběhl pryč a já jsem byla v mírné panice, Sean byl ten, kdo mi nabídl pomoc a se zcela chladnou hlavou šel věci řešit. A proto byl i on ten jediný mimo naši standardní partu, kterého jsem ještě ten večer přizvala do Odboje, který jsme zrovna založili.

Sean dorazil na tajné místo srazu, kde jsem byla já, Mary a Kayle. Skládali jsme dílky té skládačky, co kdo ví o Regimentu, vraždě Odette a vymýšleli jsme, co bude dál. Mary si vzpomněla na incident ve Věštci, když ho Regiment ovládl, a vymazal jí i dalším stážistům paměť. Měli jsme ale příliš málo informací o tom, co Regiment vlastně dělá a chystá. A tak nás napadlo… Ano, napadlo nás, že z venku ty informace nebudeme mít nikdy. Že musíme být uvnitř! Jenže já i Mary jsme byly příliš jasně proti. Bylo by podezřelé, kdybychom najednou začaly tvrdit, že jsme pro Regiment. Přihlásil se Kayle. Dokonce se se mnou chtěl rozejít, aby měl prý důvod otočit svůj život. Mary i Sean ale byli zásadně proti, což se mi trochu ulevilo. Je pravda, že v jeho psychickém a nestabilním stavu by to byl příliš velký risk.

A v tom Sean prohlásil, že do toho půjde on. Měl k regimentským myšlenkám celkem blízko. A byl dostatečně nenápadný typ, aby se mohl ztratit v davu. Nejdřív to byl jen nevinný nápad, ale postupem dní a týdnů jsme ho prohlubovali a vylepšovali. Seana napadlo, že by bylo nejlepší vymazat si paměť, aby byl neodhalitelný. A tak jsme sháněli vše na lektvar, který k tomu byl potřeba. Trvalo to dlouhé týdny, měsíce, než jsme ulovili světločmucha a stáhli ho o peří a než Sean všechno přichystal. Promyslel to dokonale. Vytvořil si návodný deník, falešné vzpomínky a mně dal instrukce, jak postupovat dál a kde deník najdu. Rozešel se s Aishou, aby ji neohrozil. Jejich vztahu mi líto nebylo, ale přesto jsem z toho cítila obrovskou tíseň. Vzdal se úplně všeho.

Zanechal mi truhličku s dopisem pro sebe, kterou jsem mu měla předat, až nazraje čas. Tehdy nás ještě nenapadlo, že bude setsakra těžké určit, kdy ten čas nazrál. Když vypil lektvar, zlikvidovala jsem všechny důkazy. Bála jsem se o něj, mazání paměti očividně není žádný příjemný výlet. Vypadal, že trpí a já jsem měla co dělat, abych setrvala nehybně na místě pod postelí, než to zapůsobí a skončí. Pak odešel a od té doby jsme se už nebavili.

Bylo to opravdu nervy drásající. Vidět ho, vidět, že se s ním něco děje a nemoct se ho ani zeptat, jak je na tom. Ze Seana, kterým jsem dřív asi i pohrdala, se stal Sean, kterého jsem obdivovala. Je to rozhodně ten nejodvážnější člověk, kterého znám.

A všechno šlo podle plánu. S Mary jsme pravidelně četly jeho zápisky a získávaly informace o Regimentu a úkolech studentů na jeho straně. Těžší to bylo v momentě, kdy Sean dostudoval. Deník si totiž ze školy odnesl domů. S Mary jsme ho sledovaly v Kotli a vyhmátly jeden den, kdy se rozhodl jít s Avaline k vodě. Když se koupali, Mary mu v zastíráku šlohla klíče a doběhla vytvořit kopii na Příčnou. Já jsem hlídkovala na místě a skoro se i po mudlovsku modlila, jen aby to dobře dopadlo a nenačapali nás. A tak jsme měly klíče od jeho bytu… a zanedlouho i cestu do jeho bytu a k deníku, který si psal. Připadaly jsme si s Mary, jak tajné špionky. Akce v přestrojení, zastíráku, sledovačky a tak.

S Mary jsme mezitím vstoupily do velkého Odboje, ale tajného agenta Seana jsme držely pod pokličkou, jak dlouho to jen šlo. Mary to musela ministryni prozradit až po tom incidentu v Littleportu. Jen díky Seanovu zápisku Mary včas zjistila, že Regiment se chystá zapálit littleportský kostel. Jen díky tomu Odboj přes Fénixe povolal pomoc. A přesně jsme i věděli, kdo dělal za Webba špinavou práci. Poslali tam Seana, North a Av. Díky volání Fénixe jsem byla na místě jako jedna z prvních. To se mi poněkud vymstilo. Moje setkání s ohnivým elementálem, jak jistě víte, nedopadlo dobře. Jaká ironie osudu, že mě pak u Munga ošetřoval zrovna Sean. Myslím, že cítil obrovskou vinu, když mě viděl. Jenže já byla ráda, že tam je. Cítila jsem se v bezpečí a dobře, protože to je člověk, kterému naprosto věřím. A zároveň jsem věděla, že to není tak úplně on. A že před tímhle Seanem nesmím absolutně nic prozradit. A tak jsme místo povídání hráli dámu, kterou mi přinesl.

Váhala jsem, jestli není čas mu říct, že on přece s Regimentem není, že není zlý a nikdy by něco takového, jako se stalo v Littleportu, neudělal. Jenže to bych to celé zkazila. Doufala jsem, že až za ním jednou přijdu s truhličkou s jeho vzpomínkami, nebudu aspoň úplně neznámý člověk. Budu ta popálená holka, kterou mnohokrát porazil v dámě.

Bylo potřeba vydržet.

Bolelo mě nechávat Seana dělat ty hrozné věci. Stal se mazačem paměti. Dokonce málem smazal paměť svým rodičům. To jsem obrečela. Snad jednou pochopěj, že to nebyl on. A snad si to Sean jednou odpustí. Snad to odpustí mně, že jsem ho do toho navedla.

Somebody I used know, somebody, who used to know me. Somebody who is going to know me again. Somebody who is going to get to know himself. I hope.