V jednom z mnoha nudných dní na farmě, kdy jsem zrovna vláčela sud kravího mléka do skladu, jsem vrazila do Seana. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov ze slušnosti a už vůbec nevím, jak se to stalo, ale domluvili jsme se, že večer pokecáme. Sešli jsme se v Portu a protože jsem na molu zahlédla Stuího, šli jsme se uklidit...
Byli jsme poměrně dobrý tým a čím dál tím víc jsem oceňovala své rozhodnutí vzít s sebou Alice, která byla pokročilejší svými kouzly a navíc druhá ošetřovatelka, když první jsme nechali stát na desce. V jeskynním komplexu jsme naráželi hlavně na nenechavou rostlinku, která uhybala před světlem z našich hůlek. Hned mi bylo jasné, že je to ďáblovo...
Pročítám stránky deníku v dobách, kdy jsem ho nemohla psát. Je čas ho doplnit o pár poznatků a poznámek. Nebo si jen připomenout, co všechno jsme to vlastně kromě války jako takové přežili.
Když jsme s North a Jayem vymýšleli v rámci stáže na ministerstvu, jak zastavit jednu zakletou masku, která nás nutila k neustálemu smíchu, vešla do kanceláře nějaká ženská, tuším, že se představila jako personalistka. Chtěla po Jayovi podpis a když jí ho hned nedal, začala ho před námi sprostě vydírat. Naznačila mu, že přijde o práci! Ještě že...
Jmenuju se Lilianna, ale přátelé mi říkají Lili nebo Lil. Nebo taky koza. Je mi 18 let a jsem z Nebelvíru. Svět je podle mě hodně divné místo, což mi ale nevadí. Mám divná místa docela ráda.
