Flashback: Soudný den

Když jsme s North a Jayem vymýšleli v rámci stáže na ministerstvu, jak zastavit jednu zakletou masku, která nás nutila k neustálemu smíchu, vešla do kanceláře nějaká ženská, tuším, že se představila jako personalistka. Chtěla po Jayovi podpis a když jí ho hned nedal, začala ho před námi sprostě vydírat. Naznačila mu, že přijde o práci! Ještě že jsme měli tu masku, která nás z téhle rázem zhoustlé atmosféry chtě nechtě dostala a my se skoro váleli smíchy, dokud Jay neobjevil správnou protikletbu.

Byl z toho chudák ale pak dost přešlý a já zase z toho, že mi dorazila sova s povoláním k soudu. Měla jsem se stát svědkyní v případě vraždy mé zesnulé kamarádky Odette. Vidíte...tak dlouho jsem o ní nepsala, že vám, drazí fanoušci, radši vysvětluju, kdo to je!

Dorazila jsem na soud ve svém nejslušnějším a nejlepším oblečení. Čekala jsem, že budu nervózní, ale ani ne. Prostě jsem jen chtěla splnit svou povinnost vůči naší kouzelnické společnosti a taky vůči Odette. Říkala jsem si, že jestli toho mudlu odsoudí, tak se nám všem uleví. Dokonce jsem uklidňovala Kayla, který se na čekací lavici potil a klepal. Měla jsem velké obavy, aby se na toho mudlu během svého svědectví třeba nevrhl a nechtěl se mu pomstít. A on se zas bál, že se to budou snažit hodit na něj nebo že se ho budou ptát na léčebnu a tak.

Celou věčnost jsme čekali. Přišla jsem na řadu jako předposlední, a tak nemám páru, co říkali všichni přede mnou. Mě se zeptali jen, jak jsem ji znala a čeho se bála. Proběhlo to rychle a hladce a já jsem se usadila s dobrým pocitem, že se vše vyvíjí, jak má. Pak přišla stařena, jejíž svědectví dalo soudu pořádné grády. Řekla totiž, že Odette s tím obžalovaným mudlou viděla a že určitě poznává jeho vlasy.

V první chvíli jsem měla radost, jenže pak nám Sean podal lístek, kde psal, že jim jako hlídce vypověděla něco zcela jiného. Takže jak to tedy je?! Pozorovala jsem soudní síň, lidi s brožemi a houstnoucí atmosféru. I kdyby byl ten mudla vinný, chovali se k němu příšerně. Neprofesionálně. Vzteklý opouštěl síň a já jsem si představovala, jaké to pro něj asi bude v Azkabanu. Má vůbec šanci to přežít? Pak věci nabraly rychlý spád. Kayle odběhl bůh ví kam za tou starou svědkyní ve snaze ji otestovat, jestli dobře vidí. Byl jak v pomatení smyslů. Když jsem ho našla, řešili jsme ještě s Mary a Jayem, co uděláme dál. Všichni jsme cítili, že se právě stalo něco hodně špatnýho a nemínili jsme to nechat jen tak.

Mary na můj vkus nějak často opakovala slovo zabít. Hlavně větu: Nenech se zabít. Přece ale nemůžou zabít nevinný studenty, ne? Nebo myslíte, že nám něco hrozí? Přiznám se...mám strach. Zatím mám strach hlavně ze vší tý opatrnosti, kterou musíme dodržovat a kterou kolem sebe teď vidím. Jak Jay i Mary vždy kouzly zkontrolují každou místnost, kam vlezeme. Jak si všichni dávají pozor na určitá slova. Je to tak svazující, tak tísnivé! A v tom teď budeme žít…