Another Love Game
Chcete hrát hru? Tady na hradě se jich hraje spousta. Jedna lepší než druhá. Málokdy po nich ale zůstane kámen na kameni. Jsou to hry nebezpečné a figurkami jsme my všichni. Kdo to celé ovládá, to nevím. Minule jsem vám psala o hře Odette, ale čím víc času plyne, tím víc si myslím, že ona je jen další figurka, která na chvíli převzala kontrolu, nebo aspoň možná měla ten pocit - anebo jsem ho měla jen já, těžko říct. Vím jen to, že já rozhodně nevyhrávám. Spíš jsem něčí panenkou na hraní, asi. A to se mi vůbec nelíbí. Není to fair play.
Jay mě pozval na party, kterou pořádal s Vian. Těšila jsem se, že můžu na nějakou jít čistě jako host bez všech těch organizačních starostí. Přibrala jsem i Stuího, protože jsem se v posledních dnech snažila ho rozptýlit a aspoň trošku rozveselit, jak byl zdrcený po tom krachu s Odette. A little party přece never killed nobody, že jo.
Byla tam i Mary a pak Stu s June a Laurie. Čekala jsem, že o nějaké dusno a drama se nám tedy postará hlavně Havr. Ale nakonec byl ten večer dramatický spíš pro nás. Hráli jsme Nikdy jsem a vymýšleli jsme si různé úkoly. Já si měla hrát na lékouzelníka, který se obává o zdraví ostatních, Parkera mám poprosit o obrázek do památníčku, June hrála Mang a byla pěkně ostrá, myslím, že poprvé v životě fakt pustila páru a děsně jí to při tom seklo. Stu říkal nahlas, co si myslí, což byl asi nejhustší úkol a jsem dost ráda, že ho schytal zrovna on, protože to nebylo naštěstí nic hrozného, na co myslel. Stuí se líbal s Vian a Mary byla celý večer děsně otravný papoušek.
Byla to pohoda a sranda do chvíle, než jsem si vytáhla, že
mám předstírat romantický vztah s člověkem po své pravici (Stuí) až do konce
školního roku. Úplně se mi udělalo mdlo, když jsem si představila, v jakém je
on teď stavu a že bych mu o tom ani možná nesměla říct? Nebo jak to autor sakra
myslel? Když jsem přemýšlela na tím, co tenhle úkol bude znamenat pro nás a
naše okolí, Stuí se ke mně najednou začal tulit. Po šoku následoval další šok,
než mi došlo, že to je jen jeho úkol, kdy si měl hrát na kočku. Nepamatuju, že
bych se někdy cítila tak vykolejeně. Pak si ale přečetl můj lístek, který jsem
pořád ještě rozdýchávala, a začal hrát se mnou. Což ze mě tu nervozitu aspoň
malinko setřáslo. Bohužel ale jen na jedno kolo. V dalším jsem si totiž vytáhla
kartičku, na které stálo, že se mám zeptat prvního člověka, na kterého mi padne
pohled, jestli ho můžu políbit...a když bude souhlasit, deset vteřin ho líbat.
Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem jako na prvního koukla třeba na Jaye. U
něj by byla aspoň celkem vysoká šance, že by řekl ne a já bych měla klid. Jenže
jsem prostě v tu chvíli nebyla ve své kůži, natož ve své racionální části mozku,
a zeptala jsem se Stuího, který to přijal.
A tak jsme se políbili. Takhle nervózní jsem nebyla asi ani před opravnou zkouškou u Parkera. Kdyby mě nevedl, nedržel a celkově nebyl mojí největší životní oporou, asi bych se na místě složila. Bylo to hrozně divný. Divný, ale ne špatný. Jen jsem měla pocit, že dělám něco, co bych vůbec neměla. A ten pocit asi budu mít ještě dva měsíce, než skončí tenhle celkově pošahanej rok.
Navíc jsme se celou dobu snažili tvářit, že spolu teda chodíme, a dělat jakože pohoda a nic neobvyklého. Páry se přece normálně líbají, že jo. Nerudnou, nekoktají, nemají problém vyjádřit vůbec nějakou myšlenku...což mimochodem nemluvím o Stuím, ale o sobě. On to bral překvapivě v zenovém klidu. Když jsme šli zpátky na kolej, Stuí ze mě setřásl zbytky nejistoty a navrhl, že bychom si měli vymyslet zamilované přezdívky. A tak jsem mu hned začala říkat Maguárku a on mně Jednorožčíku ❤ . Asi to nakonec bude dost fun!
Ale proč by taky ne? Stuí mi nikdy nebyl nepříjemný. Vybavil
se mi Magos a pak taky slova Odette, že Stuí se umí k holce chovat jako k
princezně. Umí, no. A tak si tuhle zvrácenou hru na lásku užívám čím dál tím
víc. Pohrávám si s myšlenkou, jaké by to asi bylo doopravdy. Jaké by to bylo
políbit se bez publika. Jenže úplně o rozum jsem přece jenom nepřišla. Vím, co
tyhle vztahy dělají s přátelstvím a jak se člověk, do kterého se zamilujete,
může proměnit. A vy pak můžete prohrát úplně všechno. Game over. Been there, done that. Přece nepotřebuju další kolo, že ne?! V mém případě je bohužel asi naivní myslet si, že se zvládnu nějak poučit, naexpit a postoupit na další level, abych to celé zvládla jinak a lépe.
Stuího to hraní si ale asi taky baví, soudě podle toho, že ve hře pokračuje částečně i za oponou, když jsme sami. Možná je prostě jen těžké oddělovat role tak rychle a tak striktně.
Některé hry hraju i s profesory. S Parkerem například hrajeme na schovku. Celý rok jsme se neviděli, protože se úspěšně vyhýbám všem jeho hodinám. S Gilbertkou a LaMaletkou hrajeme Člověče, nezlob se. Ony se snaží více či méně tolerovat moje manýry, já se snažím tolerovat ty jejich šílený kouzla, který se mám letos naučit. Nejlepší hra je ale se Sawyerem. Sawy totiž přistoupil na moji hru a moje pravidla a já ho za to miluju! V hodině je s ním šílená sranda, trpělivě odpovídá na naše otázky a když se třeba přeřekl ze psa na prsa, byl hrozně cute. Taky jsem mu odevzdala esej na téma nejznámější kometa, ve které jsem psala o sobovi Kometě a on to vzal! A za pobavení mi dal plný počet bodů. To chce prostě charakter! Letos ho řadím mezi nejlepší profesory. Za mě rozhodně vyhrál ;-) .
A jaká hra na nás čeká dál?
Wicked Game
The world was in fire
No one could save me, but you.
Strange what desire will make foolish lovers do
I never dreamed that I'd meet somebody like you
And I never dreamed that I'd lose somebody like you
No, I don't want to fall in love
[This love is only gonna break your heart]
And, I don't want to fall in love
With you
What a wicked game to play
To let me feel this way
What a wicked thing to do
To let me dream of you
What a wicked thing to say
You never felt this way
What a wicked thing to do
To let me dream of you
v And I don't wanna fall in love
[This love is only gonna break your heart]
No, I don't want to fall in love