Den, který bych radši přeskočila

Kdybych vám z tohodle dne udělala vlog, hlavně z jeho konce, tak byste byli určitě nadšení. Protože já vás znám! Jste škodolibí a užívali byste si to. Ale máte smůlu. Budu to psát, jako obvykle.

Bylo to pondělí, což už samo o sobě neznačí nic dobrého, i když teď jsou prázdniny, takže by to až tak nevadilo. Byl to taky první den, kdy Sean odjel na vodu s Aishou. Teď ho týden neuvidím. A stýskat se mi začalo už když jsme se loučili. Ale to říkám jen vám, jemu to rozhodně říkat nebudu, aby si moc nemyslel.

No a pak to přišlo. Přiletěla sova a donesla vysvědčení. Vůbec jsem ho takhle brzy nečekala. A víte, co tam bylo?! Bylo tam jedno N! Uhádnout od koho nebude složitý. Všivej, zatrolenej Parker! Varan jeden! Nejradši bych mu teď hned poslala hnojůvku, aby mu jí sova rozkydla pěkně do jeho ulízaných vlasů. Naši mě knock outujou! Měla jsem v plánu skoro celé léto bydlet v Kotli a mohla jsem právě proto, že mám vynikající známky a rodiče to vždycky uklidní. Ale co teď? Co když mi všechno zakážou? Budu muset sedět doma a učit se. Jediná šance je jim to neříct. Ale to, jak jsem zjistila, už skrečovala škola, která jim to vízo asi poslala. Do trolích trenýrek!

Co jsem na té zkoušce mohla tak šíleně potrolit, aby mi dal N? No, vlastně to bylo den na to, co jsme si se Seanem dali tu pusu, myslím. Zatroleně.

V Kotli jsem se s tím svěřila Laurie, ale stejně to nepochopila. Plácala něco o tom, že mě to nědělá horším člověkem a že se mě na známky nikdo nikdy ptát nebude. Vůbec neví, o čem mluví. Známky budou to první, na co se naši zeptaj, až mě uvidí. Evidentně je to můj průšvih a nikdo jiný mě nepochopí.

Náladu mi trochu spravil Stu, který mi slíbil, že mi ušije šaty. Změřil si mě svým kouzelným metrem, což byla asi nejsvětlejší chvíle tohodle dne.

Ještě nebylo úplně zlé, jak jsem se sešla s Av a řekla jí, že se líbí Finovi. Myslím, že jsem ji celkem obstojně naladila, takže stačí, když se Finík malinko zasnaží a bude to. Konečně nebude na ocet a Av ho snad i trochu vychová, aby z něj nebylo takový pako. Kladné bodíky za zlepšování světa pro mě!

No a teď to grand finále večera. Je to oficiální, Cornelia má v hlavě fakt totálně natřpytkováno. Vím, nepřipadá vám to jako velký objev, mně taky ne. Ale tenhle večer předčila i moje představy, kam až její tupohlavost může sahat.

Nedávno se ke mně z ničeho nic přiřítila, že jí mám namalovat obrázek, jak ji Nat topí. Dala mi za to dva galeony, takže proč ne. Pěkně barvitě jsem jí to vymalovala svými akrylovými barvami. Prý ji Nat topila a ona chudinka z toho má trauma. No, samozřejmě jsem si myslela, že kecá a přehání jako vždycky, ale to jsem ještě netušila, jak moc. Chvíli mi jí bylo dokonce líto! A nabídla jsem jí své milované ukulele, aby si zahrála. Tímto bych se mu chtěla hluboce omluvit, že první opravdová písnička, jakou na něm kdo zahrál, nebo spíš zavřískal, byla Hanna Montana. Doufám, že mi to někdy odpustíš, lásko moje!

Celou dobu u toho byl Jay a dobře se bavil. Tohle mu jen tak nedaruju, to má u mě schované!

Když jsem se pak bavila s Nat, schválně jsem se jí zeptala, jak to ve skutečnosti bylo. A víte co? Corn začala nejdřív topit ji! Nat jí to jen oplatila. A celou dobu si myslela, že je to v pohodě. A ještě se tý lesklý nádheře šla omluvit! No, nejspíš je do ní celá žhavá, jinak si to nedokážu vysvětlit, proč by ze sebe nechávala dělat dříví na štípání. Ale je to její věc.

Není všechno zlato, co se třpytí

Takže zpátky do Kotle. Povídaly jsme si tam s holkama, vypadalo to, že Mary s Emm se zvládly usmířit, což je fajn. A blonďatá hyena se tam proháněla na bruslích. V Kotli. Dokud bourala samu sebe, schytávala od ostatních jen udivené pohledy a mně to bylo šumák. Pak to ale napálila do mě!

Schodila mě na zem, tak jsem na ni zařvala, ať s těma bruslema vypadne ven. Odebrala se k vedlejší skupince a jen co jsem se stačila vydýchat, přilezla znova s tím, že se jde omluvit. Ovšem omluva v podání téhle třpytící se příšery spočívá v tom, že na vás vysype, co všechno jste podle ní udělali špatně. Prý jsem neměla stát v cestě! Snažila jsem se jí, pořád ještě relativně v klidu, vysvětlit, že v Kotli u baru nevede cesta. Že s tím měla jít ven. Chápu, že jí některé věci trvají, než je pochopí. No, pak už jsem se ale neudržela a řekla jí něco o třpytkách místo mozku, což ze mě vylítlo, když na mě začala ukazovat neslušná gesta.

Pak se o mě ještě otřela svýma bruslema, což mě teda fakt pobavilo. To mi to nandala, co! Kdyby slečinka, věděla, že se neštítím hnoje ani stok, možná by jí došlo, i když o tom asi správně pochybujete, že tímhle mě fakt nerozhodí. Přežiju i polití jejím jablečným džusem. Měla kliku, že jsem na sobě měla ještě montérky! Můj ležák mi bohužel vylila, jinak by ho už měla v ksichtě. Přemýšlela jsem, jak by se ta její třpytící se hlava vyjímala v záchodové míse.

Cestou do pokoje jsem na balkoně objevila prozměnu Jaye a taky Gen. U Jaye už jsem se teda musela hodně ovládat, abych mu za ten jeho pobavený škleb jednu nevrazila. Měl by si tu svoji tupou dračici uvázat na vodítko a hlídat. Gen mi ale pomohla cítit se líp, jako jediná. Měla roztomilou radost, že není sama, kdo to Cornino gesto s bruslema nepochopil. A prý jí můžu poslat jednoho létajícího savce. To bych jí samozřejmě neudělala. Doufám, že se z toho nebude snažit vytvořit graf. To by ji asi položilo.