Fragmenty ze života kozy

Moje nejmilejší a nejvěrnější publikum,

až teď doceňuju, jaké to je, když čtete můj blog tak dlouho. Popravdě bych nechtěla být svým čtenářem, protože bych měla pravděpodobně pocit, že jsem úplně blbá. Taková koza, jak říká Mirai. Ale nevím, jestli to není urážka pro kozu.

Akce pro prváky

Když jsem šla ještě v pyžamu z přespávačky na kolej, narazila jsem na podivnou skupinku ve vstupce a zjistila, že se realizuje akce pro prváky, které se ujala Av. Trochu mě mrzelo, že si to nepřisvojila Raven, jak jsem si přála, ale aspoň se něco děje a tradice pokračuje. Chtělo se mi vetřít a mrknout, co budou dělat, což se mi povedlo. Ale nakonec jsem byla zapojená až moc. Plnila jsem s prváčky úkoly a snažila se u toho neksichtit, abych je nedemotivovala. Takže jsem nakonec i zpívala koledu a nechala se pasovat na rytíře. Akorát jsem odmítla jít do Tardis, protože jsem se necítila ready. Ale bylo to asi hloupé. Když chci Odette co nejlíp uctít a rozloučit se s ní, tak naopak do Tardis musím, přece.

Lví zahrávání

Moc mě potěšila naše plná spolka, skoro jako když jsem bývala v prváku a ve druháku. Hned jsem navrhla, že si něco zahrajeme, tak jak jsme to dělávali i dřív, akorát jsem tam tehdy já bývala ta nejmladší. Teď už je starší jen Mary. A tak jsme s Arte, Riverem a Willem hráli flašku. Bylo to super, až do chvíle, kdy mi River položil zdánlivě nevinnou otázku. Jakou blbost jsem naposledy udělala. Brrr. Lhát, nelhat? Mohla bych říct, že jsem třeba nakombinovala čokoládový pudink s česnekovým pestem a neudělalo se mi dobře... nebo něco takového. Jenže jsem přece nedávno slíbila, že lhát nebudu, ne? A navíc... měla jsem z Mary pocit, že stejně už něco tuší. A říct to před ní mi dělalo největší problém. Tak jsem jim prozradila, že jsem se líbala s jiným, než se svým, klukem. Naštěstí z toho byli všichni tak zaražení, že se neptali dál. Ale i tak už to bylo naprd. Tak jsem se zvedla, že půjdu. A pak jsem zaslechla Rivera říkat, že má blbý otázky. Úplně to se mnou cuklo. Jak jako on?! Zavolala jsem si ho ven a vysvětlila mu, že tohle není ani náhodou jeho vina. Je to moje blbost, ne jeho. On měl otázku fajn a mohlo na to být tisíc vtipných a bezproblémových odpovědí. Nemůže přece za to, že jsem řekla, co jsem řekla. Natož, že se to vůbec stalo. To byla fakt kardinální blbost.

Neoblíbený jednorožec

Zaslechla jsem v rozhlase, že máme hodinu přeměn a rozhodla se třídu oblažit svou přítomností, poprvé v tomto roce. Vzala jsem si sebou svůj jednorožčí sedací vak, abych si poslech nové látky trošku zpříjemnila. Profesorce Gilbert se ale nelíbil. Zas byla příjemná jak třaskavý skvorejš. Prý jí dělám ve třídě nepořádek. Jednorožcem!!! Jak asi uděláte nepořádek jednorožcem? Asi je vadná... Vůbec jsem nechápala, o co jí jde. Pak se na mě ještě mračila, že neumím kouzla a nezískala jsem tím pádem pro Nebelvír žádné body. Ale já myslela, že si jdu poslechnout její výklad, ne odmakávat kouzla! To bych tam ani nelezla, že jo. Mrzelo mě, jak ke mně byla neférová a nespravedlivá, tak jsem se jí zeptala, proč jí to vadí. Oháněla se nějakými pravidly, tak jsem se ptala, jestli je to ve školním řádu, protože mám pocit, že není (ale dlouho jsem ten canc nečetla, tak těžko říct...třeba stihli zakázat jednorožce v hodině). Ona to však vzala hrozně negativně a ještě mě sjela, že to jsou ty moje revolty. To už jsem vůbec nechápala! Jaké revolty? Já si jen chtěla pohodlně sednout. A ona že prý jako uniformy a tak. Moon mě normálně napráskal!!

Tak jsem s tím Moona později konfrontovala a on prý nevěděl, že má být diskrétní. A omluvil se mi. Na něj se nejde zlobit dlouho. Napadlo mě, že bych ho mohla dát dohromady spíš s jinou profesorkou. Takovou, které jednorožci nevadí, určitě by mu bylo líp.

Kozí příběhy

Stuí navrhl, že spolu opět přespíme na našem místě a já byla nadšená, že máme rande a že je vše v pohodě a bavíme se, i když se toho mezi námi teď tolik děje. Nebyl to ale úplně romantický večer. Začaly mi lítat sovy od Seba. Byla to teda furt ta jedna chudinka, ale celý večer nevydechla. Snažila jsem se ji odhánět, aby nás nerušila, ale marně. Byla tam prakticky pořád. Nejdřív jsem na jeho dopisy neodpovídala a snažili jsme se to se Stuím ignorovat a povídat si, brzy ale zalehl, že chce jít spát. Napsala jsem tedy Sebastianovi, ať toho okamžitě nechá.

Marně. Psal pořád to samé dokola. Jak mě šíleně miluje, nemůže beze mě usnout a tak. Ten první, nejdelší dopis, co mi od něj přišel, byl extrémně krásný. Nenapadlo by mě, že tak hezké věci dokáže napsat zrovna Seb. Ukázal se mi v úplně novém světle a přiznávám, že se mi jeho lichotky líbily, možná mě až dojaly. Ale zároveň mě docela vystrašily. Vím poměrně jistě, že já k němu takhle silné city nechovám. Co cítím já, je přitažlivost. A jak jsem vysvětlovala Mary, být s ním je dobrodružné a trošku na hraně, to je asi ten důvod, na který se všichni ptají. Proto ale vím, že se mu musím vyhýbat. Ukloznout z okraje útesu je až příliš snadné. Mary mi říkala, ať mu nepíšu vůbec. Oproti tomu Jay mi psal, že monogamie je přeceňovaná a že bych měla být se Stuím i se Sebem. Jenže já hlavně nechci Stuímu už ubližovat. A chci udělat všechno proto, aby se netrápil a neměl pocit, že ho nemám ráda.

Když jsem Sebastianovi odepsala svoje ne, jen jsem pak útrpně přijímala další a další psaní, která jsem už neměla kam dávat. Ani nevím, kdy jsem únavou usnula v nějaké chvilce klidu. Pak se taky v dalších dnech ozval Kayle, jestli nechci ven. Vytáhl mě na houpačky a kecali jsme. Trošku jsme rozebírali mou situaci se Sebastianem a on četl další dopis od Seba, který v tu chvíli dorazil. Sebastian mě lákal na nějaký noční sraz, prý kamarádský, a Kayle navrhoval, že tam se mnou půjde, což jsem zavrhla. Nikam nejdu.

Jenže když nejde hora k Lilianně, tak se Sebastian najednou zjevil venku. Kluci chvíli vypadali, že se porvou. Kayle Seba nemá rád a je jedním z těch mnoha, kdo si myslí, že ukradl věci z oltáře Odette. Takže se to tam začalo přiostřovat a mně bylo hrozně nepříjemně. Navíc se ke mně Kayle v poslední době chová tak jako ochranitelsky a mile. Takže mě chtěl zkrátka asi zachránit od dalších špatných rozhodnutí. A naopak mě dotlačit k nějakému správnému. To hlavně, když mě vyzval, jestli nechci Sebovi něco říct. A tak jsem mu řekla, ať už mi prostě fakt nepíše, že to necítím jako on. A on odešel s nějakou nadávkou. Zdál se mi hrozně rozhozený, takže jsem asi zlomila další srdce. A takhle to dopadá, když se snažím zachovat správně.

Dost divně to pak pokračovalo ještě s Kaylem. Kayle více méně komunikuje balicíma hláškama, dává někdy až přehnaně najevo, jaký je gentleman a v podstatě nevychází z flirtovacího módu. Jsem na to u něj zvyklá už leta. A beru to jako srandu, stejně jako asi většina holek, se kterými tak mluví. Přesto se mi to ten večer zdálo trošku jiné a osobnější. Pak mě pohladil po tváři. Nevím, proč to udělal nebo co tím myslel. Ale jsem si jistá, že jsme v ten moment oba věděli, že je čas jít spát a nebrodit se v hlubších stokách, než ve kterých už se brodíme.

Koza musí jít dál

Dopisy od Sebastiana utichly. A mě začalo hryzat svědomí. Zranila jsem ho moc? Vlastně jsem mu ani nepoděkovala za tu spoustu dárků k Vánocům. Asi jsem se k němu zachovala jako mrcha, jako by ani nebyl kamarád. A tak jsem mu napsala dopis. Bez dávání naděje a tak, jen prostě omluvný a vysvětlující. Vzápětí mi přilítla sova od Stuího. Hrklo ve mně a čekala jsem, jakoby měl ze sovy vypadnout hulák, komu to zas píšu. I když vím, že to by Stuí neudělal, to spíš už Mary, kdyby to tušila.

V dopisu stálo, že se se mnou Stuí rozchází. Že mi prý nedokáže dát, co potřebuju. Oči se mi zalily slzami. Co by mělo být to, co potřebuju, kromě něj? Napsal, že ví o té noci, kdy jsem si psala se Sebastianem a že se mnou nemůže být, když ví, jak moc mě miluje někdo jiný a já mu věnuju čas. Bylo mi to najednou všechno tak moc, moc líto! Jenže jsem věděla, že má pravdu. Zklamala jsem ho. A co potřebuju, sama netuším, takže je možná nejvyšší čas, abych to zjistila. A aby on u mého zjišťování nemusel trpět. To je opravdu to poslední, co bych si pro něj přála. Jenže když se rozhlédnu, v posledních týdnech jsem se jen snažila na všech stranách způsobit co nejmenší škody a volit nejmenší zlo. A jak to dopadlo... možná je na čase soustředit se na sebe. A tu příležitost mi teď Stuí dal. I když to bolí.

Vzápětí mi napsal Kayle, že se chce sejít. A já jsem sice neměla náladu, ale stejně pak hned máme naplánovanou s Mary párty, na kterou jako organizátor musím. Tak jsem šla. Kayle se o mě zajímal a poznal, že se něco děje. Ale nechtěla jsem mu říkat o tom rozchodu, nechtěla jsem se v ničem pitvat. Tak mi jen povídal o metodách, které ho učili u Munga a které prý pomáhají na blbé nálady. Byl zase dost milý, vtipný a říkal, že přesně ví, co potřebuju. Což bylo zajímavý, vzhledem k tomu, co jsme si psali se Stuím. Prý potřebuju, aby mě někdo vyslechl a věnoval se mi. A to možná není špatně!

A pak už dorazili Amalie, Tie a Leon, takže jsme začali s party mood a já se snažila, abych nikomu nekazila večer a hlavně, abych si ho já sama pokud možno užila. Mary pozvala i Stua, takže jsme měli párty se dvěma prefekty, primuskou a školním personálem. Víc v bezpečí jsem se v noci po večerce ještě necítila. Povídali jsme a hráli flašku. Chvílemi to byla opravdu legrace, třeba když Leon musel jít na balkon a řvát, za co se nejvíc stydí, i když mi ho teda bylo zároveň i trochu líto a taky ve mně zas probouzel výčitky za věci, za které se stydím já. Nejvtipněší bylo, když Stu hrál Owlett, která balí Kayla, na to asi nezapomenu.

Kayle se měl celý večer dost k Am a mně došlo, že jestli jsem měla chvílemi nějaký výjimečný pocit, tak to byl opravdu jen pocit. A trochu mě štvalo, že se takhle chová fakt úplně ke komukoliv. Šel ji pak doprovodit na kolej, takže Merlin ví, co se dělo. Ale mně je to fuk. Ať si balí třeba celý hrad. Dost na tom, že spal s Corn. Fuj.

Kozí Valentýn

Ten den ode mě letělo pět sov s valentýnkami. Jedna omluvná k Sebastianovi, jedna kamarádská ke Kaylovi a ani nevím jaká ke Stuímu. Jen prostě chci, aby věděl, že bude mít v mém srdci speciální místo navěky, i když už nebudeme spolu. Další valentýnku jsem poslala Moonovi, ale pozor! Ne za sebe, ale za profesorku Ramoth. Ta má totiž ráda jednorožce a na hodině jí nevaděj! No a poslední šla právě Ramoth jakoby od Moona. Třeba to klapne a dají si rande.

Škola vypsala akci, na které vybírali pro člověka nejlepší match. To mi znělo jako super příležitost se zase odreagovat. S někým pokecat, změnit prostředí, užít si večer. Tak jsem se přihlásila a sova mi následně přinesla jméno: North Anwar. Proč ne, aspoň se poznáme, znám ji jen malinko. Hned na úvod bylo milé, že jsme si vyměnily čokoládky, které obě milujeme.

Pak jsme zašly na vynikající véču, u které nás obsluhovali profesoři, a povídaly jsme si. Máme toho poměrně dost společného, jak jsme zjistily. Až na její náklonost k Regimentu, ale o tom jsem se bavit nechtěla. Dost jsme se nasmály a snažila jsem se, aby měla skvělý večer. A nutno říct, že jsme ho nakonec snad měly obě. Přesně v duchu nápisu na mém tílku, co jsem si vzala: Girls just wanna have fun!

North se asi poprvé napila, protože z toho byla dost rychle mimo. Ale byla s ní fakt sranda! A asi na nás bylo vidět, že máme perfektní noc, protože DJ nám to značně protáhl. Vyhodil nás až k ránu. Dovedli jsme North na kolej, cestou si pořád zpívala poslední písničku a byla fakt roztomilá. Nakonec i to jejich heslo do Zmiju nějak dala, takže snad skončila v posteli a ne někde na chodbě přilepená ke stěně.

S Raven jsme se rozloučili později, ale Kayle se nějak loučit nechtěl. Dělala jsem si z něj srandu, že je fakt nenápadnej se svými záměry. Povídali jsme si o jeho večeru s Arte, který si taky užili, akorát prý postrádal správnou reakci na to, když po někom hodí pop corn. Pak ho hodil po mně a já prý tu správnou reakci měla. Sprdla jsem ho, že tím nemá takhle plýtvat a radši mi ho má dát. A Kayle mi ho dal...přímo do pusy. Dost to mezi námi začalo jiskřit, jestli už to nejiskřilo několik dní až týdnů. Připomněla jsem mu, že se kouká za každou sukní a že včera byl s Am. Pochlubil se, že mu dala pusu na tvář a pak si mě dobíral, že žárlím, což teda ani náhodou! Jen žasnu nad tím, jak flirtuje s každou a vůbec se nestydí. No a stejně jsme se o chvíli později políbili a pak se líbali víc a víc.

A pak už to zastavit nešlo. Ani tam nebyl nikdo, kdo by to zastavit chtěl. Vyspali jsme se spolu. Don't judge me!