Poslední kapka
Pořád tomu nemůžu uvěřit. Se Seanem je konec. Moje tělo se
celé třese, tečou mi slzy a nejsem schopná pojmout ani kousek jídla. Natožpak
spát. Jakoby se celý můj organizmus brátil tomu to přijmout a vstřebat. Rozešli
jsme se. Chtěla bych vám napsat nějak jednoduše, jak se to stalo, ale ať začnu
kdekoliv, vždycky se v myšlenkách dostanu ještě o kousek dál. A tak couvám a
couvám do minulosti a možná bych se zvládla dostat až k tomu dni na začátku
prváku, kdy nás Leon seznámil.
Lví zrádce
Začalo to nejspíš obyčejným dnem, kdy jsem šla naprosto obyčejně na večeři, setkala se u stolu s Jayem a opět obyčejně jsme si povídali. Tedy obyčejně pro nás. Různě jsme se slovně pošťuchovali. On předstíral, že je mi jenom dvanáct a že nemám umět žádná kouzla ze třeťáku. A já se k němu zase chovala jako k dědečkovi nad hrobem. Ze začátku to byla celkem sranda, ale postupně to ztrácelo lesk originality. No a pak to ještě víc vyhrotil ve spole, když se ptal prváka Arthura, jestli jsem jeho spolužačka. Troloun! (Arthur mu asi zcela nevědomky ještě nahrál, když odpověděl, že jsem nejspíš o rok starší).
Tak jsem nadzvedla svícen a dělala, že ho tím jako praštím. Samozřejmě bych to neudělala, nezničím přece svícen! Načež Jay vytáhl hůlku, zmrazil mě a ještě umlčel. I kdybych vytáhla svá třeťácká kouzla, která podle něj ještě neznám, moc velký účinek by to nemělo. Tak jsem předstírala, že jsem ještě stále zmražená, když si povídal s Artiem, a mezitím jsem opatrně vytáhla puding, který jsem si nesla od večeře. Hodila jsem mu ten pudink přímo do obličeje! Ale bylo to hooodně pudinku, za chvíli mu stekl úplně všude. Utrousila jsem něco o tom, že se to jeho stáří asi podepisuje na reflexech, a odebrala jsem se na gaučík.
Místo toho, aby ocenil mou přesnou mušku, zase mě kouzlem umlčel a běžel do sprchy. Po chvíli si to do spolky nakráčela nasupená Gilbertka se slovy: "Může mi někdo vysvětlit, proč je pan Waterford celý od pudinku?" Hlavou mi projelo, že ho asi načapala a potrestala. Źe to možná vypadá, že provádí něco špatného po večerce a protože Jay už má problémů od minulého roku až nad hlavu, neváhala jsem ani celou minutu a přiznala se. Protože Jay je přece sakra kamarád! Jsem si myslela.
Okamžitě jsem přišla s výmluvou, že jsem nesla pudink a
zakopla o Jaye, který se skláněl zrovna pod stůl při trénování kouzel. Myslím,
že to teda před tím znělo lépe než teď. Ještě jsem se snažila vtáhnout Arthura,
aby to odkývnul, ale ten moc přesvědčivě nezněl. Gilbertka vypadala pěkně
naštvaně a začala mluvit o školním trestu. Ale ne pro Jaye! Pro mě!!!
Tak jsem se zeptala, jestli je na ušpinění spolužáka pudinkem něco špatného... a ona, že ne, ale jestli se mnou bude ještě někdy něco řešit, dostanu určitě trest. Když se Jay objevil zpátky, nabídla jsem mu, že mu vyperu tu uniformu. Říkala jsem si, že Gilbertka aspoň uvidí, že se snažím a lituju svého činu. A jinak je to skvělá příležitost Jayovi s tou uniformou něco provést. Ale to jsem nakonec neudělala. Fakt jsem mu ji jenom vyprala.
No, celé by to bylo celkem úsměvné, kdyby to Gilbertka zbytečně nehrotila a nezanechala ve mně tu pachuť, že průserář Jay, který na mě kouzlí, odejte s vypranou uniformou a já už se nesmím ani nadechnout, abych nevyvolala nějaké podezření.
Další den jsem přišla do síně a u našeho stolu seděl Jay s
Aishou. Jay měl tradičně nějaké blbé kecy a tvářil se před Aishou hrozně
ublíženě. Moc jsem je nevnímala. Po chvíli přišla Mary a já jsem se šla naopak ještě
mrknout do knihovny. Když jsme se později s Mary potkaly ve spolce, byla úplně vztrky bez sebe.
Po mém odchodu mě totiž Jay s Aishou prý nějak pomlouvali. Mary se mě zastala. Jay se pak začal jízlivě obouvat i do Mary a Aisha se tím trapně bavila. Nakonec prý Mary řekla, že je otravná! A Mary si to správně nenechala líbit a řekla jí, že je mrcha. Což mohlo působit přehnaně, ale kdo zažil Aishinu pasivně agresivní aroganci, tak ví, že ona takhle umí lidi vytočit. Dřív jsem si myslela, že to možná nedělá schválně, ale začínám být přesvědčená, že dělá. Bude asi mistryně manipulace. Nicméně... to je pořád celkem nedůležité, daleko podstatnější je, že Jay se tomu prý jenom smál a nijak nezasáhl. Takže se Mary cítila být podražená nejlepším kamarádem. A já ji úplně chápu, přesně stejný pocit jsem s Jayem zažila v létě, když mě Cornelie srazila na bruslích a tak dále. Jen se bavil a nijak mě nepodpořil. No a tak jsme s Mary dospěly k závěru, že takové přátelství si Jay může strčit, kam chce. Třeba za svou hachimaki. Už nám ho vůbec nebylo líto, když pak přišla rozběsněná Elen, že mu dá trest, protože jí zdrhnul po večerce v zastíráku. Zdá se, že mu ta starší kouzla pěkně stoupla do hlavy.
Zmijí zrádce
No a pak přišel Halloween. Do teď to byl můj oblíbený den v
roce. Šli jsme se Seanem do tajemného lesního bludiště, kde jsme vtipkovali a
strašili se, jakoby mezi námi bylo všechno v pohodě. Aspoň tak jsem to i
vnímala - že je všechno v pohodě. Oblékla jsem se do jeho oblíbené barvy -
černé, abych mu udělala radost. No a pak jsem o našem dni napsala básničku.
Zatímco jsem ji psala, Sean se bavil s Aishou. Neřešila jsem to a nevadilo mi
to. Ale mělo! Jen jsem si říkala, co mu asi zase nakecá a jestlipak mě pomlouvá
se Seanem tak, jako mě pomlouvala s Jayem. Když jsem pak Seana potkala
samotného, zeptala jsem se ho na to.
Možná byste, milí čtenáři, čekali, že se mě můj kluk zastane, řekne, že by ji nenechal mě pomlouvat a že se nic takovýho neděje, ať jsem v klidu. Ale ne, on vylítl a začal ji obhajovat. Evidetně si mu Aisha stěžovala, že jí Mary řekla, že je mrcha. To je přesně to, co ona umí. Tak nenápadně utrousit něco, co přesně způsobí takovéhle hádky a poštve to proti sobě lidi. Snažila jsem se Seana uklidnit, že jsme u toho ani jeden nebyl, a tak nemůžeme vědět, jak to skutečně bylo. Jenže on byl popuzenější a popuzenější. Pokračoval, že když Aisha řekla o Mary, že je otravná, jen jí oznámila nepříjemnou pravdu. Opáčila jsem, že Mary jí v tom případě asi taky jen oznámila nepříjemnou pravdu. Pak se Sean sebral a odešel. Pořád jsem myslela, že je to v pohodě, že má jen jednu z těch svých popuzených nálad. Dala jsem si na plese jeden drink s kámošema z ročníku a pak jsem za ním šla, abych to urovnala. A zase seděl s ní! A čím víc jsem to urovnávala, tím míň mi to šlo. Choval se hrozně. Nakonec jsem mu popřála hezkou zábavu a odešla, doufajíc, že to z něj časem vyprchá a přijde.
Narazila jsem na Stuího, Mirai, Mary a další lidi, se kterými jsem si sedla. Stuí vypadal přepadle a stačil mi prozradit, že mu Odette odpověděla na dopis (jak jsem jí ostatně nabádala pomocí své orbity na Jasnu), ovšem negativně. Prý teď nechce vztah. Ne, že bych se jí momentálně divila. Po chvíli dorazila, jakoby tušila, že se o ní bavíme, a sedla si k nám. Načež Stuí se sebral a odešel úplně pryč. Měla jsem silnou potřebu začít dělat konečně něco příjemného, a tak jsme šly s Odette tancovat. Najednou jsem si ale všimla, že kousek přede mnou tancuje Sean...s Aishou. Sean, který nikdy netancuje. Aspoň teda se mnou ne. Strašně mě to zamrzelo, ale snažila jsem se na to nemyslet a věnovat se Odette.
Pak jsem ale najednou uviděla, jak Sean Aishu líbá. Nemohla jsem věřit vlastním očím. Chvilku jsem měla pocit, že si se mnou jenom moje mysl hraje. Stála jsem tam jak opařená a v hlavě jsem najednou měla totální prázdno. Nevím teda, jestli je to to samé prázdno, co máte mít při věštění, ale přísahám, že v ten moment tam nebylo nic. Jakoby moje hlava nebyla ani schopná zpracovat, co jsem právě viděla.
Pak se objevil Sean. Vím, že řekl sorry a Odette na něj pak řvala, jak na něco takovýho může říct sorry. Cítila jsem, jakoby jejich slova jen lítala skrze mě, ale nezanechala ve mně svůj opravdový význam. Pak řekl, že mi nechtěl ublížit. A tahle slova mnou najednou naopak projela jako dýka, která mi rozervala všechny vnitřnosti. Slyšela jsem se, jak říkám, ať táhne, ať mi dá pokoj. Prý se mu Aisha líbí už od prváku. Celou dobu lhal. Srdce mi bilo, jako kdyby se mělo každou chvíli roztříštit na milion kousíčků. Celou dobu shazoval mé pochybosti. Ta vnitřní nejistota, která tvořila otázky v mé hlavě a on je házel pod stůl jako nějaké hysterické výlevy, byla na místě. Celou dobu se jen přetvařoval? Neměl mě rád? Nemiloval mě.
Nevím, co bylo dál. Vím jen, že jsem byla najednou ve svém pokoji. Myslím, že jsem se ještě chvíli pohybovala na střeše, ale netuším, co jsem tam dělala. Pak se ozvalo bušení na dveře a já jsem měla pocit, jako bych nemohla vstát ze židle, na které jsem seděla. Po nějaké chvíli se mi to povedlo. Byla za mnou Mary. Myslím, že jsem ji poslala pryč. Cítila jsem, jakoby na mě někdo opět seslal umlčovací kouzlo a já nebyla schopná vyjádřit jedinou myšlenku. Cítila jsem prostě jen to, že je konec.
