Post-apo
Nevím, jak se zbavit té bolesti, tak píšu, maluju a hraju. Těžko říct, jestli to pomáhá. Někdy trochu jo, někdy mám pocit, jako bych se spíš rýpala v krvácející ráně dezertní lžičkou tak, jako mám ve zvyku rýpat se v malinové tartaletce. Složila jsem písničku a zkusila k ní vymyslet akordy. Je fakt vtipné, jak s ukulele zní všechno vesele. Dokonce i tohle.
Post-apo
touhletou písní chci jenom říct
že jsem tu sama a nechci nic víc
celý svět zamykám do truhly bez klíče.
mě už se tady teď vůbec nic netýče
necítím zlost, možná jen vinu
kterou jsem přišla o polovinu
o půlku života a svého vesmíru
a teď to raději svěřuju papíru
ještě včera spolu a dneska sami
ani bůh, ani ty nesvěřils plány
včera ještě já a dneska jiná
včera ještě léto a dneska zima
kapela hrála jakoby z dáli
a lidi tančili, nahlas se smáli
měla jsem dávno té chvíle se bát
že právě můj poslední song začne hrát
R:
srdce mi prasklo a dál se tříští
snažím se zakotvit v přístavišti
emoční bouře mě na moře láká
navždycky potopím ten oheň draka
srdce mi prasklo a dál se tříští
jsem jenom loutka na jevišti
nechci nic jíst a nemůžu spát
z očí mi netečou slzy, ale vodopááááááád, vodopád
ze setrvačnosti mi srdce buší
jak mi je, nikdo z vás netuší
destrukce pocitů, myšlenek, těla
možná jsem podle vás tak skončit měla
Hledám slova, za něž stojí žít
Světlo ztrácím, přestávám snít
vy se to snad ani nesnažte chápat
stejně jen v nicotě budete tápat
A je tu noc, je temná a zlá
i když se nelíbí, je aspoň svá
Zažila lásku, zná nenávist
teď ale navždycky obrací list
Když už to vypadá, že nikdo se nedívá
tečou jí slzy, záře jí ubývá
nemá to smysl dávat jí za vinu
na hrob jí můžete položit květinu
R:
srdce mi prasklo a dál se tříští
snažím se zakotvit v přístavišti
emoční bouře mě na moře láká
navždycky potopím ten oheň draka
srdce mi prasklo a dál se tříští
jsem jenom loutka na jevišti
nechci nic jíst a nemůžu spát
z očí mi netečou slzy, ale vodopááááád, vodopád
pod prsty míhájí se mi struny
a text mění se stejně jak staré runy
jedno však zůstává stále stejné
všechno co dělám je beznadějné
den navždycky končí, jen noc začíná
ve tmě se topí černá květina
v hloubce, co zdá se být tak bezedná
čiší z ní chlad a odér tajemna
post-apo náladu - bolest vnímám
černé myšlenky - anděly vzývám
zlovlci zevnitř mě na kusy sápou
postavy kolem se tváří, že chápou
Cítím své žíly, už jsem zlomená
dusí mě představa, co to znamená
to co neposílí, to zabije
prším a ztékám z té melodie
R:
srdce mi prasklo a dál se tříští
snažím se zakotvit v přístavišti
emoční bouře mě na moře láká
navždycky potopím ten oheň draka
srdce mi prasklo a dál se tříští
jsem jenom loutka na jevišti
nechci nic jíst a nemůžu spát
z očí mi netečou slzy, ale vodopááááád, netečou slzy, ale vodopááááád, nemůžu spááááááááát,
(post-apo) vodopád