Tough love
June a Stuart
Když jsem si šla na ošetřovnu nechat zahojit zarudlou ranku po propíchnutí nosu, narazila jsem tam nejen na Stua, ale i na June. Chovali se překvapivě v pohodě, žádná válka. To se mi docela ulevilo, protože je mám ráda. A tak jsem se pak mezi dveřmi Stuovi ještě jednou omluvila, protože v tu výslechovou divnou noc, při které se to děsně hrotilo, jsem na to neměla chuť ani sílu. Zdá se, že jsme v pohodě a možná, že ani Potlouk ještě není úplně ztracen, jak se mi nejdřív zdálo.
Jay a Mary
Už jsem se prostě smířila s tím, že Potlouk zkrátka nebude jako dřív. A připouštím si i to, že možná dospějeme brzo do bodu, kdy nebude vůbec. Ví o něm víc a víc lidí. K něčemu dobrému ta potlouková krize ale přece jen byla. Začaly jsme se zase bavit s Jayem. Úplně jsem zapomněla, jaká s ním dokáže být sranda. Říkala jsem si, že už chybí děsně málo k tomu, aby naše vztahy mohly být jako dřív. A tak jsem si ho vzala na koleji stranou a řekla mu, že by se měl Mary omluvit. Nebo aspoň vysvětlit, jak se cítil, proč se zachoval tak, jak se zachoval. Jay mi celou tu historku vykládal ze svého pohledu, skoro by se zdálo, že i vidí, co proběhlo špatně a proč. Ale skončilo to tím, že se omlouvat nechce a nebude. Ani s Mary mluvit. A ještě to vyznělo tak, že za to vlastně můžu já. Protože o mně se na začátku bavili. Tak to celé začalo. Takže super. Zdá se, že začíná platit pravidlo, že Lilianna může vždycky za všechno. Potřebujete na někoho něco hodit? Hoďte to na Lil! K vašim službám!
Ani jsem o našem rozhovoru Mary neřekla. Nechtěla jsem, aby ji to znova ranilo. Nechápu, jak Jay může být tak nadutý a nechat se svou vlastní pitomostí připravit o tu nejlepší kámošku, kterou má a která by za něj bojovala do roztrhání duše i těla. Ale proč mě to vlastně překvapuje... i tenkrát, když do něj byla zamilovaná, tak ji vlastně odkopl. Proč by to ve finále neudělal i s přátelstvím.
Někdo mi k Vánocům dal takový výstižný svetr s nápisem: Boys don't know nothing. Zajímalo by mě, kdo. Docela to sedí.
Mary letos seká dobrotu (na naše poměry), skoro vůbec nechodí ven po večerce. Takže mám starost, aby se naprosto šíleně nenudila a nevymyslela přitom nějakou pořádnou blbost. Plánujeme proto aspoň kolejní party. To snad zabaví nejen Mary, ale i ostatní. Letos máme na koleji totiž obří nudu. Ale duo Molaris-Night to tak nenechá. Přece si nezkazíme u prváčků pověst. Pořád platí, že jsme nejakčnější a nejprotřelejší lvice. I při sekání dobroty (na naše měřítka).
Odette a Stuí
Konečně jsem si promluvila s Odette, chtěla jsem zjistit, proč Stuího odmítla a jestli je tam ještě nějaká šance. Ptala jsem se jí, jestli za to můžou ty naše rozchody a bohužel z ní vypadlo, že částečně jo. Že ty vztahy prostě k ničemu dobrému nevedou... No a já nějak neměla úplně chuť, natož právo, jí to vyvracet. Však má pravdu. Ale zároveň jsem z ní vytáhla, že se jí Stuí přece jen líbí. Moc jsem nevěděla, jak někoho uklidňovat a podpořit, když na lásku už sama nevěřim. Tak jsem řekla pravdu. Že hodnějšího kluka nenajde. Jestli se někdo umí k holce chovat opravdu galantně, slušně a laskavě, tak je to právě Stuík. Za to dám ruku do dračí tlamy.
Pak ale z Odette vylezlo, že se i bojí, aby neublížila ona jemu. To mě docela překvapilo. Prý je ale právem zmijozelská a někdy lže. Usoudila jsem, že když ho bude mít doopravdy ráda, tak mu lhát přece nebude. A navrhla jsem, ať ho zkusí políbit... A oba uvidí. Pak jsme se chvíli bavily o líbání, protože Odette je úplný nováček a má z toho bobky. Ale to Stuí je taky, prostě to zkusej a uviděj, no. Myslím, že jsem ji celkem nahlodala, stejně jako by její Meduňka nahlodala mrkvičku. Prostě si myslím, že do toho půjde.
A abych si to pojistila, řekla jsem jí, že o tom všem Stuímu povim, ale dám jí čas, aby mu to řekla jako první. Nemám problém být ta zlá, když to povede k něčeu dobrému. Tough love. A Stuí rozhodně musí vědět, jak to je. One way or another. Toho jsem zatím jen nabádala, aby to úplně neuzavíral a dal jí ještě šanci. Nechci, aby se tím užíral, že mu Odette dala košem. Navíc, když to ani nebylo kvůli němu! Teď už je to na nich.
Mary, Mirai, Sophie, Stuí
S Mary a Mirai teď docela trávíme čas v čajce. Mirai kvůli mě začala po vzoru brášky taky dělat čoko kafe a mně ho dokonce speciálně nalévá do kelímku, abych mohla mít stejně úžasný pocit jako v Londýně u stánku. Zůstáváme v čajovně i po večerce, je to super zašívárna. Posledně nám holčičí talks narušil Stuí a přidal se k nám, což bylo moc fajn. Vždycky se cítím líp, když je na blízku. Jen teda proběhla taková akward situace. Trochu jsem se o Stuího opřela a on pak říkal, že by si ostatní mohli myslet, že spolu něco máme. Pomyslela jsem si, že je to přece úplná blbost, ale ukázalo se, že se bohužel trefil. Lidi si pořád pořebují něco domýšlet!
Na druhou stranu uznávám, že se Stuím trávím hodně času. A taky uznávám, že je mi s ním fajn. Posledně jsme se třeba šli k Leie otužovat. Nemůžu věřit, že jsem do té ledové vody fakt vlezla! Bylo to naprosto příšerný, ale když jsem viděla Stuího, jak tam je, tak mi to prostě nedalo. Nechtěla jsem se ztrapnit. Což se mi nakonec ale stejně povedlo v souboji se sněhuláky, kteří mi dali totálně na zadek. A na hlavu a vůbec všude. Zmasakrovali mě, paznechti.
Jedna z nejlepších zpráv, co přišla, byla, že se Sophie
vrátila od Munga! Ona dokáže chytnout opravdu kuriózní choroby! Ale už je zpět. Dohnaly jsme, co se dalo.
Lili a nightmare called Valentine
Samozřejmě jsem měla v plánu o tom nechutném růžovém svátku zůstat na pokoji a nevystrčit nos, maximálně tak na hodiny nebo kytky, co pěstujeme se Stuím. Nic co propaguje tu směsku slin, očekávání a zklamání, které se říká láska, podporovat svou přítomností nebudu. Natrolte si!
Jenže škola mi do toho hodila vidle. Pozvala totiž Charlie Bae Jensen! Jo, přesně tu! Miluju ji! Tak moc, že jsem se rozhodla ignorovat Valentýna a jít normálně ven. A bylo to dobré rozhodnutí, protože následoval jeden z nejhezčích dní za hoooodně dlouhou dobu. Chtěla jsem říct v tohmle roce, ale to zas tak těžký není, když je teprve začátek, že jo.
Nakoupila jsem si u stánku nějaký merch, ozdobila vlasy její čelenkou a pak jsme se Stuím vyrazili na autogramiádu. Kromě fotky jsem si nechala podepsat taky břicho, u čehož mě Stuí fotil. Asi už se nikdy nebudu mejt! A tu fotku budu ukazovat ještě vnoučatům!
No a večer to konečně propuklo! Naprosto epesně boží koncert Charlie! Prodrali jsme se se Stuím až k podiu a celou dobu jsme tam pařili. Chvilku s námi blbla i Maya. Mary dávala svůj nezájem o tento hudební žánr najevo zatrvrzelým vysedáváním u stolu. Ale jinak to všechny strhlo. I Moon si šel nakonec zatrsat s Gilbertkou! Jo, to jsem vlastně vynechala. Naší kolejní Tesse jsem poslala takovou veršovanou Valentýnku přímo na hodinu (na které jsem radši nebyla, protože bych se nevydržela neřechtat). A jednu vtipnou jakože za ovci jsem poslala Jayovi. A jednu amorkovi za to, že musí celý den makat na téhle šílené šichtě. Jinak letos nic. Nechce se mi psát ani kámošům. Je to vopruz a věřím, že vědí, že je mám ráda, i bez toho.
Ale zpátky do žhavého kotlíku! Charlie nám umíchala všechny své největší hity. A ty texty! Žádná romantická slaďárna. Měla jsem pocit, že do mně totálně vidí. Že mi absolutně rozumí. Že jsme na stejné lodi. Ale nebyla jsem z toho smutná, spíš...překvapená. Stuí mě nenechal nad tím víc přemýšlet, blbli jsme, tancovali, řvali na sebe texty a snažili se k Charlie dostat co nejblíž jak fyzicky, tak naším hlubokým duševním napojením. A nakonec jsme si se Stuím a ostatními fanoušky mohli společně s Charlie zařvat Owl Me Maybe. Ten moment si chci zapamatovat do konce života. Přesto všechno, co se mi poslední měsíce dělo, jsem totiž byla naprosto ultimátně šťastná. Totálně.
