Polovina

Hudební kulisa ►

Svatba ve stylu Francie 🇫🇷

Stuí mě pozval jako svůj doprovod na svatbu. Jeho strejda si totiž bral Pheobe, naši bývalou primusku. A taky spolu už čekají dítě! Když mi Pheo ještě na škole vyprávěla o svatbě, vůbec mě nenapadlo, že bych se na ni mohla nakonec dostat taky. Přišlo mi to hrozně hezký, že mě tam Stuí chce. Svatba se konala ve francouzském stylu, a tak jsme s Mary vymýšlely, co si obléknu. Nechala jsem si ušít krásné šaty z bílé a modré barvy, přepásané sametovou rudou stuhou, abych byla v barvách Francie. Ke stuze jsem pak sladila čelenku, kabelku a lodičky. Doufám, že už Stuí nikdy nevypustí z pusy, že neví, jestli se umím slušně obléknout! Jistě, že umím. Nechodím snad slušně oblečená pořád?

Na svatbě byla fůra lidí, které neznám. Stuí mě posadil ke svým mamkám a sám se šel soustředit na své poslání večera - byl totiž družba a měl za úkol donést a předat prstýnky. Bylo to fakt hezké a celé takové romantické, hlavně se mi líbily sliby ženicha a nevěsty. A pak samozřejmě hostina s tím vynikajícím francouzským jídlem a taneční zábava. Hráli naši oblíbení Bonryth, takže jsme se Stuím řádili na parketu. Stuart využil svých známostí mezi staršími hosty a poprosil nějakou tetku o alkohol, takže jsem ochutnala Piňa Coladu. Mňam! To vám můžu, milí čtenáři, jenom doporučit. Skoro tak dobré jako Baileys.

Stuart si dal rovnou ohnivku a na jeho chování to bylo znát. Nejenom, že jsme se líbali před jeho příbuznými, z čehož jsem měla trošku divný pocit, ale pak to pokračovalo v tom nádherném stanu, který pro nás připravili i se svatební výslužkou. Moje výslužka z toho večera byl cucflek na krku, o kterém jsem se ale bohužel dozvěděla až další večer, protože se mi to do té doby nikdo neobtěžoval říct!

To je ale vedlejší... stala se daleko zásadnější věc. Stuí mi řekl, že mě miluje! Doufám, že z něj nemluvila jen ta ohnivá whisky, to by bylo smutné. Protože já mu to pak řekla taky. Whuuu, je to síla. Nikdy jsem nic takhle silného necítila. Je to ještě lepší než se řítit plnou rychlostí na koštěti nebo být při objevu nové tajné místnosti. Jako byste v jeden moment spojili všechno to nejúžasnější, co se vám v životě stalo. S jedním jediným člověkem.

Celé léto jsem si fakt užila. Byla jsem vděčná Alice, že mě přijala k nim domů a starala se o mě. Asi už je jí jasné, že se Stuím chodím a stejně mě má ráda. Dokonce mi jeden den, když Stuí nebyl doma, vyprávěla historky z jeho dětství. To bylo tak cute!

Na tradice nekašleme!

S koncem léta přišla naše tradičí party. Chtěly jsme s Mary přichystat dvě, protože už máme příšerně moc lidí na guest listu a taky je trochu divný kombinovat prváky s dostudovanými dospěláky. Nakonec jsme prváckou party odložily až na hrad a uspořádaly jsme rozloučení s létem ve Visánku u táboráku. Mary se zpozdila a ještě k tomu se celý večer chovala divně. Asi je přepracovaná a možná s Jayem něco pili, protože ten taky nepůsobil, že by měl všech pět pohromadě. Tak to holt bylo trošku víc na mně. Vykopala jsem truhličku s přáními z loňského roku a rozdala jsem je přítomným, aby se pokochali, jak se jejich přání plnila nebo neplnila.

Stuovi se jeho přání celkem magicky splnilo zrovna v ten moment na party, protože mu přiletěla sova od řídi, že ho přijala na ošetřovnu. Ještě že tak, prý ho dost grilovala kvůli tomu, že byl v Potlouku. Mary připravila super zábavnou hru, u které jsme se fakt nasmáli a pak navrhla moji tradiční, která nás od toho smíchu odpočinout moc nenechala. Byl to moc fajn večer. Jen mi zase připomněl, že ta nejlepší část roku končí. A stejně tak moje nejlepší léto v životě.

A začaly se mi vkrádat do hlavy dost nepříjemné myšlenky, že už jsem v půlce studia a nějak rychle to utíká všechno. Zrovna ve chvíli, kdy bych to ze všeho nejvíc chtěla zastavit...

Bez mojí poloviny

Poslední noc jsme se Stuím věnovali jenom sobě. Tohle, že je kluk, který ještě nedávno nemluvil s holkama, protože z nich měl strach? Nebudu zabíhat do detailů, protože byste se, milí čtenáři, dozajista červenali. Moc jsme toho zkrátka nenaspali. Užívali jsme si, že můžeme být spolu, dotýkat se, líbat se a ležet v objetí v jedné posteli, v jednom pokoji, protože to teď bude skoro rok nemožné.

Bylo mi z toho tak smutno, že jsem první den ve škole úplně škrtla a stranila se všech. Šla jsem dospat předchozí noc na pokoj a jen pak večer jsem se šla kouknout do spolky na nové prváky. Povídala jsem si s Artemisiou, ta je velmi milá. A začala jsem jí říkat Bylinka. Pak jsem poznala ještě Josephine, taková bystrá holčina, která umí docela hezky setřít Rivera. Líbí se mi obě. Celkově teď máme na koleji fakt dobrou partu. S Izzym jsme se domluvili, že budem největší kámošky a nalakujeme si společně nehty, protože si prostě sedíme, zatímco Elen a Mary náš humor moc nechápou. Nebo nechtěj chápat. Mary se totiž neustále trápí kvůli Hikovi, pořád si ale píšou. Což nevím, jestli je dobře nebo špatně, každopádně jí to dává stále naději.

Já ji ale naprosto chápu. Strašně se mi po Stuím stýská a to ho můžu normálně vídat. Jen méně než v létě. A i tak bych některé večery vyletěla z kůže. Natož mít kluka, kterého miluju, v Londýně. To zní jako peklo na zemi.

Snad si jednou vzpomenou, jak se o ně starší spolužáci hezky starali a budou se zase starat dál o mladší generaci (a taky o nás stařečky!). Když jsme prváky až třeťáky poslali spát a uklidili čajovnu, vyrazili jsme si užít afterparty s přespávačkou. Mary nám ukázala super tajnou místnost v jeskyni, kde bylo poměrně nepravděpodobné, že by nás někdo hledal. A taky ne, nikde žádný prefekt. Primus ani letos nevím, kdo je. Ideál, doufám, že o své vzájemné existenci nebudeme vědět až do konce roku.

Mary se odhodlala říct Mirai o svém crushi na Hika a ta to po zbytek večera zpracovávala. Prý bude neutrální Švýcarsko. Já přemýšlím, jak Mary podpořit, ale vypadá to, že jediné, co můžu udělat, je pustit se s ní do boje proti Regimentu. Na to teď hodně slyší (protože Hik na to taky slyší). Takže i když jsem v tomhle letákovém konfliktu chtěla zůstat zcela nezatažená, nakonec jsem se zatáhnout nechala a je fakt, že Mary měla řadu argumentů, se kterými jsem souhlasila. Možná, kdyby nebrali moji lilii do svého znaku nadarmo, tak je nechám, ať si dělají, co chtějí. Ale za Mary a za lilii budu samozřejmě bojovat! No a za mudly taky, však jsou fajn a máme je v rodinách všichni.

Jo a party tentokrát proběhla i na naší koleji a byla to legrace. Sice jsme se programu musely ujmout zase v naše duu Molaris-Night, ale Nat taky něco připravila a dorazila i Arte, která mezi nás krásně zapadla.

Jo a ještě jedna drobnost na závěr... doslova... Gianni s Pheo psali, že už se jim ta drobotina narodila :-) . Prý už se malý Bradley těší, jak ho bude teta Lili hlídat :-) . A tetka Lil se taky těší! Hlídání se mnou bude rozhodně nezapomenutelné, o to se postarám! 😜 Taky from dusk till down! A snad z Bradleyho pak nezbyde jenom polovina 😳 .