Vzteklý potlouk

Po nějaké době jsem dostala zase chuť se vám svěřit. Teď to bylo fakt šílený období. Období bez spánku, jídla a jakékoliv radosti se na mě poněkud podepsalo. Od úžasné paní Hitori Thruffle jsem dostala pořádnou zásobičku bezesného spánku a taky takový výborný uklidňující čaj, který se stal prakticky mým must have každé ráno a i každý večer. Cítím se po tom skvěle. Trošku unaveně, ale skvěle. Na ošetřovně jsou vůbec moc fajn lidi, i Stuího mamka Alice a taky Stu od June. Bez nich bych asi byla fakt v háji.
S paní Hitori Thruffle jsme i trochu probíraly, co se stalo. Docela mě to povzbudilo, a tak jsem se nakonec rozhodla, když už mi přišlo, že se sebou něco udělat musím, že zkusím i školní psycholékouzelnici. Nevím, co přesně jsem čekala, ale bylo mi prostě úplně blbě, tak mě asi zajímalo, jestli mi nějak pomůže. Ta paní je ale trochu mimo, jak mě ostatně už kdysi dávno varovala Gen. Nejdřív mi dokonce řekla, že se tomu, co se mi stalo, jednou budu smát. Haha. To je taková sranda, že mě kluk podvedl před všema lidma na plese a pak mi řekl, že za to můžu já a že se mu ta holka líbila už dlouho. To jsme se popukali, co?

No, s tím vztekem to možná zas tak mimo nebylo. Vyjmenovala
fáze popírání, smutku a pak hněvu, kterými si prý projdu. Hlavně mě teda chytá běs, když mi lidi říkají,
že to se Seanem bylo odsouzený od začátku, že je to idiot a koho jsem si to
vlastně vybrala. A že jich to teď neříká málo! Všichni jsou hrozně chytří! (a
na pěst!!!)
Třeba taková Maya se mě dokonce přišla zeptat, co mu má dát za dárek k Vánocům. Jako bych něco podobného chtěla řešit! Jediná omluva je, že to nevěděla. V posledních týdnech mě totálně ignorovala totiž. A když se to dozvěděla, vypadala, že si taky prochází fází hněvu, jak to nazvala ta psychobába.
Čím mě ta pani ale potěšila bylo, že se jí líbil můj zkrácený účes. Prý mám právo bláznit.
Nejvíc mi celkově pomáhala Mary. Neustále se snažila na mě dohlížet, bavit mě, tahat mezi lidi a přinášet věci, které mám ráda. Společný střih vlasů mi taky pomohl. A vedl ještě k další změne image. S velkou pomocí Mary jsem si vlasy obarvila na fialovo! Kdyby to viděli naši, tak mě rozdrtěj na kousíčky jak krkavec do lektvaru.
No ale co! Já už docela rozsekaná jsem. Horší to být nemůže. Taky jsem si od své osobní tatérky nechala udělat cool tetování hennou. Navrhla jsem ho sama. Přemýšlela jsem, co mě vystihuje... co byste řekli vy? Já jsem dlouho na nic nemohla přijít. Jako by se všechno rozpadlo. Jediné, co zůstalo, je moje jméno. A tak jsem na tetování navrhla pnoucí se lilii posetou hvězdami.

No a Mary normálně odvážně šla a namalovala mi to úplně dokonale přesně na pravé předloktí. Je fakt talentovaná! A změna do třetice je piercing, což bylo asi nejkomplikovanější. Objednala jsem si nádherný koužek do nosu. Má na sobě ostny a v každém ostnu je kamínek. Jenže tuhle krásu je do toho nosu nejdřív potřeba dostat. Toho se opět ujala Mary. Ta se toho fakt nebála. Vytáhla whiskey, kterou to všechno dezinfikovala a šup šup, nos byl prošpikovaný jehlou.
Lidem se ta změna celkem líbí a mně taky. Je fajn moct projít kolem zrcadla nevidět tu stejnou naivní podvedenou a zrazenou Liliannu, na kterou jsem už neměla manu.

A thrill of hope the weary world rejoices
For yonder breaks a new glorious morn
Taky mě docela zvedly Vánoce. Nejdřív jsem na ně vůbec, ale fakt vůbec neměla náladu. Naštěstí jsem většinu dárků měla zařízenou už z před tím. Víte čím... Pár týdnů v kuse jsem se teď ale i tak soustředila na nakupování, balení a hlavně jsme se Stuím do poslední chvíle dřeli na naší hře. Myslím, že dopadla fakt dobře. Jenom se to poněkud prodražilo. Snad bude lidi bavit, aby to stálo za to. Stejně je Stuí naprosto geniální, že ho to napadlo! Jen to opisování otázek bylo na palici a sežralo všechny propisky a vycuclo veškerý inkoust v okruhu 5 kilometrů.
Sama jsem našla u postele opravdu kupu nádherných dárků. Od Mary jsem dostala parádní přáníčko a hlavně konečně svou vlastní sovu, kterou jsem si v létě nezvládla vybrat! A je to naprosto jasný Rarach. Má takovou zvláštní náturu, někdy vám ho představím. Jay mi na Raracha dal bidýlko. A další super dárek mám od Stuího - dal mi album se spoustou mých fotek, které nafotil, ani nevím kdy. Dokonce mě cvaknul při tom divadelním představení v Řecku! Mirai mi dala náramek, který mění nápisy, ale musím přijít na to jak. Dala mi k tomu nějaké kouzlo, které zatím nezvládnu. Asi bude v novém roce nejvyšší čas začít zase trénovat, teď jsem půl roku nic nedělala. Těch skvělých dárků bylo hodně, ale ještě nesmím zapomenout na nové náušnice od Odette. Dala mi jednorožce, kteří zvrací duhu. Pecka!
A little party never killed nobody
Na Silvestra jsem myslela, že nepůjdu. Fakt se mi nechtělo narazit na Seana tancujícího s Aishou a prostě vůbec. K čemu slavit konec roku... Ale vylezla jsem se podívat na ohňostroj, nakonec. Byla jsem zvědavá, jak to tam vypadá. Takže jako přesný opak Popelky jsem se o půlnoci zjevila. Stuí a Mary vypadali, že mě rádi vidí. Hned mě vtáhli do dění a já jsem ani neměla čas přemýšlet, co tam vlastně dělám a jestli tyhle oslavy mají nějaký smysl. Byl tam fotokoutek, takže jsem získala další povedený kousek do svého nového alba. Stuí mě pak doslova odtáhl na parket a zase jsme si pěkně zatančili. Prý jsem jeho taneční holka. A v závěrečné písničce se k nám přidala, pod mírným nátlakem, i Mary!
Takhle rozjařeného Stuího jsem snad ještě
neviděla. Dokonce pak cestou na kolej ukradl neonové balonky. Možná na něj s
Mary máme špatný vliv. Nebo dobrý? - promyslím si to.
Bortící se Potlouk
Ani jsem asi nezmiňovala, že jsme vydali nový Potlouk. Tak nějak jsem to vydání stejně už moc nevnímala. Ale prý docela dost lidí řešilo tu mou novou rubriku. Jenže to na můj vkus řešili až moc. Mirai přede mnou jeden výtisk dokonce upálila v krbu. Vlastně kvůli mně. Nechápu, že lidem přijde horší číst o tom v Potlouku než to, že se to stalo. Ale od Mirai to bylo milé, chudák si myslela, že ten Potlouk vidím poprvé.
No a pak přišel dopis. Dopis od June, Vianny a Stua, že vědí, kdo jsou autoři Potlouku. A že to nechají prosáknout. Tak jsme se šli s Mary a Jayem poradit, jak se zachováme. Bylo mi strašně líto, že to některé lidi tak vzalo a že jim to dost možná ublížilo. Nic takového jsem nikdy nechtěla. Přišlo mi, že píšu stejně jenom to, co už všichni vědí, protože se to všechno dělo dost na veřejnosti. Včetně těch informací o nás, které jsme tam taky zařadili. Mary byla ale neoblomná. Prý se nesmíme nechat strhnout manipulací. Dokonce to chvíli vypadalo, že se půjdeme naprášit veřejně sami, jen abychom nenechali udělat to nikoho jiného. Ale čas běžel a my s nimi měli tajný sraz.
Myslela jsem, že Jay s Vian teď nějakým jeho typicky prazvláštním způsobem chodí, takže mě docela vyvedlo z míry, když Jay popisoval, jak ho den před tím navedla do pasti. Namazala si ho totálně na chleba. Přitom teda nevím, proč to zrovna ona hrotí. Že si užívala v Řecku vědí plus minus všichni, kdo tam byli, a za tancování na plese se snad taky nestydí.
Byla tam napjatá nepříjemná atmosféra. Popisovali, jak jsme
jim ublížili a že Stu by kvůli tomu, co jsem napsala, mohl přijít o kariéru. To
mě docela zasáhlo. Proč by kvůli tomu ale měl přijít o práci lékouzelníka?
Kvůli tomu, že ho balí holky? Že o něm někdo napsal, že by měl dospět? No
nevím... Jak mi jich na začátku bylo líto, najednou mi to připadalo docela
přitažené za vlasy. A pak June můj článek označila za lži! A to teda prrr. Jaké
lži? Vždyť se to všechno dělo před našima očima! Jasně, některé věci jsem tam
popisovala zábavně kousavě, někde jsem vyjádřila nějakou domněnku na základě
toho, co bylo známé. Ale lži?! Chmm. Ještě že jsem si před tím dala svůj uklidňující čajík z levandule a čokolády, kterým mě zásobila ošetřovna. Budu na takovéhle stresové zátěže potřebovat víc!

V tu chvíli se Mary asi rozhodla otočit strategii. Začala se omlouvat, ustupovat, a dokonce jim navrhovala, že zbylá čísla přepíše. Moc jsem nechápala, k čemu to má směřovat, ale co jsem chápala velmi dobře, že moje rubrika byla právě potopena. Už prostě nebude taková, jaká měla být. Jasně, neměla ubližovat a asi ubližuje. To nechci. Ale mrzí mě to i tak. Má teda vůbec Potlouk smysl? Bude to někdo číst? Nebo bych svůj čas měla věnovat něčemu jinému? Třeba můžu zase brečet do stropu, to mi šlo poslední dobou skvěle. Nevím, no. Zeptala jsem se jich teda na závěr, jestli Potlouk čtou a jestli se jim jinak líbil. Aspoň trochu mě potěšil Stu, který řekl, že první číslo sám donesl do jejich spolky. V tu chvíli mě opravdu víc zamrzelo, co jsem napsala. Tomuhle laskavýmu klukovi jsem nic špatného nepřála. Ostatně jsem June a jemu darovala k Vánocům obraz Bradavic, aby měli památku na místo, kde se poznali s tím, že pevně věřím a doufám, že jejich vztah vydrží. Působilo to z článku asi jinak, ale to neznamená, že jim to přeju, sakra.
Mary ode mě teď očekává pokračování spicy rubriky, která ale nebude ubližovat a neohrozí naše další fungování. Jak to mám asi udělat?! Spíš se mi chce na všechny a na všechno vykašlat. Burn it all.
I could burn the city down
I could put you under ground
Make the stars fall from the sky
Make the clouds and heaven cry
This lion can't be tamed
There's fire in my blood
There's fire in my blood
Burn